Jak to bylo s plavskou hymnou? Její kořeny prorůstají až do první republiky

Už za první republiky se zrodila současná plavská hymna Vzhůru hlavu, vždyť jsme z Plavů. Měla stejnou melodii, ale poněkud jiná slova.
„O plavské hymně nám řekl pan Ladislav Kavalír ze Zlatníků, náš velký fanoušek. V Plavech hrál fotbal dávno před námi,“ říká jeden fotbalistů, kteří v roce 1974 obnovili v Plavech ‚chlapský‘ fotbal. Nepřeje si být jmenován, poněvadž je velmi skromný a obává se, aby si lidé nemysleli, že chce vyzdvihovat své vlastní zásluhy na úkor jiných.
„Pan Kavalír patřil mezi naše skalní fanoušky s Jindřichem Nesvadbou, který chodil na zápasy v obleku. Na mezi nad hřištěm nikdy nechyběl ani Viktor Stránský. Fotbal v Plavech byla dřív opravdu událost,“ uvádí plavský fotbalový veterán. „Pan Kavalír nám řekl, jakou měli kdysi v Plavech fotbalovou hymnu, a právě z ní vznikla současná slavná plavská fotbalová hymna. Začátek ‚Vzhůru hlavu, vždyť jsme z Plavů‘ měla původní hymna stejná, ale pokračovala jinak.“
Ve staré hymně byly rýmy: ‚Hip, zdar, sportovci, zapějme sobě, míč nám zahučí v každičké době, jen podle chuti chceme fotbal hrát a jen pro legraci holky milovat, kdo chce s námi fotbal hrát, musí dobrou mušku mít, aby mohl za Plavy k boji nastoupit.‘
Autoři současné hymny celý text od svých předchůdců nepřevzali. „Zdálo se nám to takové prvorepublikové, moc jako ze starých časů,“ vysvětluje pamětník obnovení plavského ‚áčka‘. Nakonec se mužstvo z roku 1974 shodlo na jednoduchém, ale krásně úderném textu: ‚Vzhůru hlavu, vždyť jsme z Plavů, my děláme Plavům slávu! Plaváci, Plaváci, to jsou známí sportovci. Ve dne spíme v noci bdíme, nikoho se nebojíme, Plaváci, Plaváci, to jsou známí sportovci. Šup ho tam, už je tam!‘
Dlužno dodat, že nejsou příliš známé případy, aby se nějaký jiný klub ze širokého okolí mohl pyšnit podobně povedenou hymnou. Zněla a stále zní nejen po výhrách plavského mužstva. Hráči, funkcionáři, fanoušci a fanynky ji zpívali také při rozlučkách se svobodou nebo se sezónou. Slyšeli ji i návštěvníci sportovních plesů. ‚Vzhůru hlavu…‘ se rozléhalo rovněž na zimních soustředěních v Krkonoších, například u bufetu Na Ručičkách nebo na Vosecké boudě.
V sedmdesátých letech znělo ‚Vzhůru hlavu!‘ nejčastěji v plavské restauraci Kočovna, kde vládl kulaťoučký hospodský Ladislav Obšil a jeho milá paní. „Po zápasech jsme chodili jedině na Kočovnu. Byl to náš svatostánek. Láďa Obšil nás dal do místnosti dozadu, dali jsme si vždycky sekanou, pivo a někdy se složili na flašku rumu. Ale hlavně jsme se pobavili jsme o fotbale a zazpívali si,“ vzpomíná náš anonymní, ale ochotný zdroj informací o historii plavské kopané.
Partě v Plavech tehdy prospívalo, že v ní byl výborný kytarista Láďa Stěhula a skvělý zpěvák Láďa Hoření. Na Kočovně zpívali fotbalisti jednu písničku za druhou a celá hospoda burácela s nimi. A když se na Kočovně zavřelo, šli hlavně mladí svobodní kluci občas ještě na Hamrska na zábavu.
‚Koncerty‘ na Kočovně zahajované hymnou skončily bohužel na přelomu sedmdesátých a osmdesátých poté, co z ní odešli manželé Obšilovi a nahradili je manželé Karnetovi. Hostince si hleděli pramálo a fotbalisté raději poseděli nad sudem a kytarou přímo v nových kabinách. Své guláše jim tehdy vařil Láďa Hoření. Byly stejně dobré jako jeho zpěv.