Vláďa Nesvadba nám řekl - Pojďte, kluci, zpátky do Plavů, dáme tady zase dohromady fotbal

Mirek Kudrnáč z haratického Dolence byl v mužstvu, které po více než dvaceti letech vzkřísilo v Plavech ‚chlapský‘ fotbal. Ten skončil začátkem padesátých let. Mirek Kudrnáč v srpnu 1974 nastoupil za Plavy proti hamrovskému béčku v záložní řadě s Vladimírem Nesvadbou a Ladislavem Stěhulou. Na hamrovském pískovém hřišti skončilo utkání 1:1, jeho průběh si Mirek Kudrnáč už moc nevybavuje. Dobře si ale pamatuje, koho napadlo založit v Plavech tým dospělých. Šlo o patriota, jehož otec i strýc kopali za Plavy už za první republiky a během druhé světové války.

„Byl to Vláďa Nesvadba, hrál předtím fotbal v Turnově, odkud se vrátil a požádal nás, abychom založili v Plavech mužstvo,“ vzpomíná Miroslav Kudrnáč. „Říkal – Pojďte, kluci zpátky do Plavů, dáme tady zase dohromady fotbal. Přišel jsem do Plavů z Velkých Hamrů. Se mnou ještě další asi čtyři kluci, nebo pět. Třeba Honza Čech, chvilku tam hrál i Jarda Kuch.“
 

Mirku, v kolika letech jsi začal v Plavech s fotbalem?
Asi v deseti, dvanácti letech za žáky. Trénoval nás můj soused Jaroslav Kuch starší. Jsem ročník 1948 jako Láďa Kavan, hráli jsme v Plavech za žáky, bydleli jsme v Dolenci kousek od sebe a hodně jsme spolu kamarádili. V žácích s námi byli i Zdeněk Lhoták, Honza Novák, Petr Novák. Jezdili jsme taky na žákovský turnaj do Janova. Pak jsme přešli do dorostu, kde nás trénoval Bohouš Jakoubě starší, jezdil s námi každý rok i na tradiční zápasy do Hradce Králové s Lokomotivou. Hradečák Ríša Frank si vzal Milenu Kuchovou od nás z Dolence.
 

Když jsi hrál za žáky a za dorost, jak to v Plavech na hřišti vypadalo?
Převlíkali jsme se ve staré vyřazené tramvaji. Když se v plavské Sebě stavěla nová střecha a bourala se stará, zůstaly po ní velké traverzy. Měly se dát do šrotu, ale starý pan Kuch řekl: „Ne, nechte nám je.“ A postavila se z nich vysoká tribuna se střechou.
 

Jak se vám v dorostu dařilo? A jaký byl pro tebe přechod do dospělých?
Šlo nám to. Vyhrávali jsme i osm nula, hráli jsme pořád o postup. Vedoucího mužstva dělal Jarda Balatka. Nakonec jsme ale v Plavech skončili a osm nás odešlo do hamrovského dorostu. Do Hamrů se přesunul i Jarda Balatka, pak tam dlouho trénoval dorost. Od osmnácti jsem hrál za hamrovské áčko. Když jsem šel v roce 1967 na vojnu, poslali mě do Pardubic na výběr do Dukel. Zařídil mi to předseda hamrovského fotbalu Vladimír Libánský. Vzali si mě do vojenského mužstva v České Třebové, dva roky jsem tam hrál krajský přebor. Láďa Kavan se dostal do divizní Dukly Slaný. V České Třebové jsme měli úlevy ve vojenském výcviku, trénovali jsme dopoledne i odpoledne.
 

Po vojně ses vrátil do Velkých Hamrů? Tam jsi ale měl vážné zranění. Co se stalo?
V zápase v České Lípě mě někdo napálil míčem do hlavy, v takovém zmatku u brány. Měl jsem hlavu  totálně rozbitou. Bylo to špatné, čtrnáct dní jsem byl ve špitále, než mě pustili domů. Doktoři mě sice fotbal nezakázali, ale musel jsem si dávat pozor a hrát opatrně. V Hamrech jsem po zranění nastupoval spíš za béčko než za áčko.
 

V roce 1974 jsi už byl v Plavech. Po třech letech jste z okresu postoupili do krajské 1. B třídy, kde jste vydrželi dva roky a sestoupili jen kvůli nesmyslné reorganizaci soutěží. Jak vzpomínáš na úspěšnou druhou polovinu sedmdesátých let?
Dařilo se nám. Hospoda Kočovna byla pro nás připravená. Všechno jsme si tam řekli. Proč jsi hrál tak blbě? Cos dělal? Láďa Hoření uměl výborně zpívat a vždycky to rozjel. Do hospody jsem normálně nechodil, ale na Kočovně jsem musel být. Povídalo se, zpívalo.

Taky se pilo pivo, zelená, rum. Ale ty jsi alkohol nikdy nemusel, že?
A když už tak koňak, což v Plavech nebylo zvykem. Koňak opravdu jen nepatrně. Limonáda a párek, to bylo po zápase moje. Když jsme hráli venku, tak jsem vozil ostatní kluky autem, takže bych pivo stejně nemohl. Když jste v roce 1974 začínali, nechytali za vás ještě Pepa Soukup ani Čenda Lysáček.
Měli jsme v brance Honzu Zurčína, byl to ukrutně velký chlapák. Už je bohužel taky po smrti. Umřel i Marián Černák, hrál za nás na křídle.
 

Letos zemřel bohužel také Honza Čech, dlouholetý kapitán plavského áčka Jak na něj vzpomínáš?
Honzu jsme měli na trestňáky z dálky. Uměl dát velkou ránu. Na umístěné střely z větší blízkosti jsme měli Zdeňka Bryscejna a Jirku Polesného. Jirka už nebyl moc rychlý, ale měl výbornou techniku a přehled.
 

Nehrál jsi ale jen fotbal. Od osmdesátých let jsi dělal v Plavech předsedu celé tělovýchovné jednoty. Jak to šlo dohromady?
Na fotbal mi už nezbývalo tolik času a pomalu jsem s ním přestával. Byl jsem taky v okresním výboru ČSTV, dělal jsem soudce z lidu. Když jsme pro tělovýchovu koupili dvanáctsetrojku, řídil ji pan Nesvadba z Haratic a vozil na turnaje naše nejmenší žáky. Někdy jsem dvanáctsetrojkou jezdil s fotbalisty i já. Tělovýchovná jednota měla od osmdesátých let i lyžařský vlek, který vydělával peníze taky pro fotbalisty. Od kluků, kteří založili na začátku osmdesátých let Lety na saních, jsme je jako tělovýchova převzali. Na lety chodily tisíce diváků a kluci to už sami organizačně neutáhli. V roce 1987 jsme uspořádali se Sokolem Hamrska mistrovství republiky v závodě sdruženém, v Plavech byly skoky, na Hamrskách běh. V půlce osmdesátých let se zrekonstruovalo fotbalové hřiště, hlavně zásluhou Vládi Nesvadby. Nechal jsem postavit dřevěnou boudu v rohu hřiště, udělal ji pan Bulva.
 

Měl jsi někdy jako fotbalista problém s rozhodčími?
Jednou jsme hráli venku, myslím, že v Kokoníně. Rozhodčí byl špatný, nepískal po pravdě. Tak jsem mu řekl, že takhle pískat nesmí a vzal jsem mu píšťalku. Vyloučil mě a nesměl jsem pak za trest hrát. Byl jsem v okresním výboru ČSTV, tak jsem na fotbalovém svazu řekl, co nám rozhodčí prováděl. Pak si nějakou dobu nezapískal.
 

Mirku, co pro tebe znamenal plavský fotbal?
Pozdvihl mě jako člověka. Měl jsem kamarády, věděl jsem o nich leccos, bavili jsme se spolu. Kdyby byl člověk sám, nikdy by toho nedal tolik dohromady jako v partě s ostatními. Jsem rád, že se fotbalu v Plavech chopil Ondra Votoček, že to vede a dává tomu smysl. Jinak by fotbal v Plavech zašel.

Mirek je čtvrtý zleva nahoře, fotka je z roku 1983 z oslav 60. výročí založení fotbalu v Plavech. Plavy hrály se starou gardou Slávie Praha, vyhrály 4:2.